Historie knihovny
160 let Městské knihovny v Novém Městě na Moravě aneb Putování knihovny časem
Během těchto 160 let se vystřídalo v této bohulibé činnosti pro veřejnost větší počet knihoven i míst, kde působily. Svým současným vybavením a pestrou činností v budově kulturního domu, kde je knihovna v současné době umístěna, patří k tomu nejhodnotnějšímu kulturnímu stánku, který kdy, co se týká knihovnictví, ve městě byl. Jen její samotná návštěva patří k hodnotnému kulturnímu zážitku, který je umocněn vstřícným jednáním knihovnic a jejího vedení.
Vraťme se ale pohledem zpět do minulosti. Rok 1866 probíhá ve znamení českého národního obrození a právě tehdy vznikla skupina mladých lidí, která se spolu se staršími scházela v hostinci “ V trni „, kde měli možnost číst časopisy a knihy. V témže roce vzniká čtenářsko-zpěvácký spolek „Horák “ se sídlem na současném Vratislavově náměstí v domě č.p. 116 v kavárně “ U Cvrčků“ , kde měli možnost návštěvníci využít k četbě šest titulů časopisů placených tímto spolkem. V této službě čtenářům pokračoval spolek i v dalších létech, kdy se stěhoval postupně do Jílkova hostince “ Medlešice “ , dnes prodejna Enpeka u Penny, a potom do hostince „Panský dům “ na náměstí. V těchto létech půjčuje noviny a knihy svým návštěvníkům také hostinec na Žďárské ulici č.p. 57 známého kronikáře Petra Šíra zvaného Tovara. Stěny hostince měl vyzdobeny litografiemi s vlasteneckými náměty a podobiznami známých představitelů českého národa.
V roce 1891 zakládají Knihovní spolek měšťan Hilarius Vodička, kaplan Jan Knotek, rolník ze Slavkovic Karel Sáblík a nadučitel Josef Vališ z Radňovic. Knihy půjčovali ve 2. patře novoměstské radnice , nyní budova 1. základní školy č.p. 124,125. Jednatelem a knihovníkem byl v prvních letech Karel Sáblík. Mezi členy Knihovního spolku patřil v té době Leandr Čech, František Procházka -Župan, Fr. Sekanina, MUDr. Josef Svítil, Dr. I. A. Bláha a čestnými hosty se stali spisovatelé Svatopluk Čech a Jaroslav Vrchlický. V roce 1892 měl spolek 45 členů, k půjčování 365 svazků, z toho 190 svazků byly dary. Tomuto spolku, který se stal základem Městské knihovny přidala spolková knihovna Horák v roce 1895 ze svých 250 svazků 134 knih. V následujících letech vyvíjí spolek další bohatou činnost, která však byla omezena dalším stěhováním a to do Panského domu majitele Františka Svítila. V září 1901 je knihovna přemístěna do šatny nové tělocvičny měšťanské školy a po dalším stěhování skončila v čítárně přízemí hostince “ Obecník “ č.p. 118, kde byla v 1. patře umístěna i knihovna. V této době měla již přes 2 000 svazků. V roce 1909 se Knihovní spolek dobrovolně rozešel a knihovnu odevzdal Horáckému muzeu.
Během 1. světové války činnost knihovny zcela ustala. Po válce roku 1918 končí i Knihovní spolek.
Rok 1919 se však stal pro knihovny přelomovým. 22.7.1919 vstoupil v platnost “ Zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb. „. V každé větší obci zřídit obecní knihovnu. Jednalo se na svou dobu o pokrokový zákon čerpající ze zahraničních zkušeností. Jeho cílem bylo nejen zajistit přístup obyvatel ke kvalitní literatuře ale také umožnit rozšiřovat si vzdělání. Zajímavá byla povinnost zajistit přístup k literatuře i menšinám žijícím v tehdejším Československu a to v jejich rodném jazyce. Zákon také definoval podmínky odborného vzdělání knihovníka. Obce měly povinnost knihovny financovat.
A tak na začátku dvacátých let vznikají i v našem městě nové kulturní a osvětové instituce. Po dlouhých přípravách zahájil i knihovní výbor opět činnost obecní knihovny. Ta působila v hostinci “ Obecníku “ až do roku 1926 a potom byla přestěhována do uprázdněné školní třídy do 2. poschodí měšťanské a obecní školy. V roce 1925 měla 2 367 svazků. Podporována byla Okresním osvětovým sborem. Knihovníkem byl prof. reálky Sylvestr Dvořák. Opět stěhování. Novou stálou místnost dostala knihovna v patře nové přístavby hasičské zbrojnice. Další stěhování ji čekalo v roce 1940 a to do zasedací síně městské radnice č.p. 124,125. Z této místnosti se však stala školní třída, takže půjčování během 2. světové války bylo zcela znemožněno. Po válce byla knihovna umístěna v 1. patře nynější radnice. Knihy půjčovali v té době dobrovolníci z řad učitelů z nichž nejdéle působil asi od roku 1948 učitel Jindřich Rozsypal. Pamětníci uváděli, že hned za dveřmi stála kartotéka. Pan knihovník kouřil lulku, jejíž “ vůní “ byla prodchnutá místnost i knihy. Bystrým zrakem stačil uhlídat i mládež projevující zájem o pro ni zakázané knihy v regálu umístěném v nejzazší části knihovny. 1. srpna roku 1965 přichází do knihovny první profesionální knihovnice paní Božena Matějovská. Počet čtenářů byl v tomto roce 444 a počet výpůjček 17 245. Od 1. ledna 1966 se stala knihovna profesionální. V dalším roce začala pracovat na poloviční úvazek paní Marie Hamžová. Od prosince téhož roku byla knihovna umístěna v soukromém domě na Vratislavově náměstí u Janovských č.p. 11. K dispozici měla čtyři místnosti v 1. patře domu. Od 1.1.1968 se stává Městskou lidovou knihovnou střediskovou. Od září r. 1968 je jmenovaná do vedení knihovny Marie Hamžová. Středisková funkce knihovny a stoupající počet čtenářů vyžaduje i navýšení pracovníků. Do nově vzniklé čítárny časopisů přichází paní Zezulková a posléze ji střídá Anna Jarošová. V roce 1970 přichází do knihovny Alena Janíčková jako zástup za mateřskou dovolenou paní Matějovské. Práce knihovny je v roce 1974 oceněna Čestným uznáním Ministerstva kultury . Počet výpůjček činil v roce 1973- 66 990 sv. a v roce 1974- 74 617 sv. a v roce 1976- 79 776 sv. Počet čtenářů, výpůjček, návštěvníků i akcí stoupá. Metodicky i prakticky knihovna pomáhá závodním knihovnám Geologického průzkumu, Chiraně, školním knihovnám. Počet knihoven střediska, tedy vesnických neprofesionálních knihoven, se postupně rozrůstá a končí na čísle 33. Městská knihovna se stará o knihovny v podstatě od Bobrové až po Jimramovsko. V roce 1977 odchází paní Hamžová do důchodu a ve funkci ji střídá paní Věra Buchtová. Kromě paní Matějovské, Janíčkové a Buchtové prochází knihovnou praktikantky i pracovnice, některé později odchází do nově zprofesionalizovaných knihoven. Paní Buchtová do Svratky, paní Karla Koutenská do Jimramova. V roce 1981 přicházejí nové pracovnice Iva Harvánková, Marie Janečková. Paní Věra Buchtová odchází z knihovny do funkce tajemnice MěNV v Novém Městě na Moravě. Vedoucí knihovny se stává Alena Janíčková. Do knihovny přichází Hana Zrůstová a Milada Holečková. Práce s knihou, časopisy a s pořádáním besed a přednášek, práce se střediskovými knihovnami se daří do té míry, že je knihovna navržena a později ohodnocena Čestným uznáním Jihomoravského krajského národního výboru. Práce se daří i díky podpoře MěNV a Okresní knihovny ve Žďáru nad Sázavou.
Rok 1995 je přelomový a to ve znamení zavádění počítačové techniky. Zpočátku “ jen “ pro evidenci a katalogizaci knih nejen nových ale zpracován byl celý stávající knižní fond. Jako první byl používán knihovnický program Lanius, později Clavius. V roce 1997 vzhledem ke stále se zvětšujícím potřebám a úkolům rozhodl Městský úřad přestěhovat knihovnu do 1. patra kulturního domu. Velké náklady na úpravu nových prostorů pomohlo vyřešit partnerství Nového Města na Moravě a nizozemského města Waalre. To darovalo knihovně 50 regálů, zajistilo jejich přepravu a montáž. Vše zdarma. Tomuto předcházela návštěva představitelů města Waalre a tamních knihovníků a následné pozvání a návštěva novoměstských knihovníků v Nizozemí. Tamní městská knihovna nabídla našim knihovnicím mnoho inspirací a poznatků, jak v moderním zařízení knihovny, tak i v činnosti. Knihovnu potkaly ještě dvě přestavby budovy kulturního domu. Změna interiéru přispěla k příjemnému pobytu dospělých návštěvníků, dětí a celých rodin.
Tímto se otevřela nová cesta a nové možnosti práce knihovny a počátek 21. století začíná psát novou a bohatou historii novoměstské knihovny.
Podle historických pramenů a paměti tehdejších knihovnic zpracovali Jiří a Alena Janíčkovi
